#37 - krása je v obyčejnosti

Na prahu nové nebo na konci jedné životní etapy mám tak nějak vždycky touhu změnit ještě něco dalšího ve svém životě. Když už tak už. Aby toho nebylo málo. Přestavím a přeorganizuji pokoj, vyhodím spousty starých věcí, koupím spousty nových věcí, zbavím se vzpomínek.. Aspoň tak trochu. Nyní mám chuť udělat to samé. Ale není to zbabělost?
Možná záminka k tomu, abych mohla stále dokola projíždět katalogy IKEA, chodit do vetešnictví a sekáčů.
Ti Švédové to ale mají fakt skvěle vymyšlené. To se jim musí nechat. Až má člověk chuť rozbourat vlastní obydlí, dát si tam samé nové a promyšlené věci z IKEA, začít chodit na soukromé lekce švédštiny s mladým blonďatým švédským učitelem (učitelkou) a při tom všem pojídat švédské masové koule s brusinkami a lahodnou omáčkou.. No a (nedej bože) ještě si pořídit spousty malých blonďatých dětiček.. :)) A jak voní ty stránky katalogu recyklovaným dřevem.. OOOH!
Jsem unešena.. Život není tak trpký, jak se občas zdá. Stačí se jen zasnít..